Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zemřel plukovník Alois Dubec

dsc04544a.jpg  Ve věku 96 let dnes zemřel plukovník v. v. Alois Dubec. Za války se přihlásil k     vládnímu vojsku, po odvelení do severní Itálie zběhl k partyzánům. V roce 1944   utekl do Anglie, kde nastoupil pilotní výcvik u RAF, který však již nedokončil. V   roce 2016 mu prezident republiky udělil nejvyšší vyznamenání, Řád Bílého lva.     Alois Dubec se narodil v roce 1923 ve Vlachově Lhotě do rodiny rolníka. Aby se   za  války vyhnul totálnímu nasazení, raději v roce 1941 vstoupil do   protektorátního  vládního vojska. V roce 1944, když se východní fronta blížila k   bývalým československým hranicím, byla většina vládních vojáků nasazena do   Itálie – měli pomáhat německým nacistům udržet dobyté území. Navíc K. H.   Frank  věděl, že Češi nebudou ochotni bojovat proti Rudé armádě. Alois Dubec s   několika dalšími vojáky však z vládního vojska zběhl – nejdříve do hor k italským   partyzánům a pak do Švýcarska, kde se přihlásil do československé zahraniční   armády. Přes Francii se dostal do Británie, kde byl vybrán pro pilotní výcvik v   RAF.  Protože válka v Evropě se chýlila ke konci, byli letci školeni speciálně pro   boj na Dálném východě. Únor 1948 znamenal vyhazov na hodinu Domů do vlasti se Alois Dubec vrátil v srpnu 1945. Zůstal v armádě, s napětím očekával jednání ministra zahraničí Jana Masaryka s britskou vládou o pokračování výcviku československých pilotů u RAF. Ten by však československá vláda musela plně hradit, a tak bylo pilotům doporučeno dokončit výcvik na Letecké akademii v Hradci Králové. Tam ale nebyl Alois Dubec přijat, neměl maturitu. Protože chtěl létat, přihlásil se do letecké přípravky ve Šternberku. Krátce poté však požádal o propuštění z armády. Pochopil, že vývoj ve společnosti nesměřuje k demokracii, jak si představoval. Pracoval jako civilní zaměstnanec Vojenského zeměpisného ústavu, bylo mu však doporučeno, aby si jako bývalý voják ze západu našel jiné zaměstnání. Svých kartografických a zeměměřičských zkušeností chtěl využít ve Stavoprojektu, ale odsud byl po Únoru 1948 na veřejné schůzi vyhozen na hodinu, k lopatě. Aby uživil rodinu, pracoval postupně v kamenolomu, v dolech na Ostravsku, na melioracích, na stavbách silnic a železnic. Bydlel v maringotce, odloučen od rodiny. Rozvedl se. Rozhodl se emigrovat. Na svůj odchod vzpomíná: „V roce 1968, krátce po okupaci Československa, jsme s družkou opustili republiku. Do Rakouska se tehdy mohlo jen krátce na občanský průkaz. Na hlavním nádraží v Praze nám ještě zaměstnankyně drah říkala: „Ne abyste se do toho srabu vraceli!“ Vedle ní stál Rus s automatem. To člověk nezapomene. To se vryje do paměti." Úspěch ve Švýcarsku a návrat domů Za opuštění republiky byl Alois Dubec v nepřítomnosti odsouzen na dva roky a sedm měsíců nepodmíněně. Naštěstí byl vřele přijat ve Švýcarsku, které vítalo techniky s otevřenou náručí. Alois Dubec začal pracovat jako technik na stavbách. Svou pracovitostí, slušností a poctivým přístupem k životu se vypracoval na úspěšného kantonálního úředníka švýcarské samosprávy. Po roce 1989 začal Československo pravidelně navštěvovat, po roce 2000 se vrátil natrvalo. Obec Vlachova Lhota udělila čestné občanství plukovníkovi letectva ve výslužbě Aloisu Dubcovi za hrdinství v protifašistickém odboji za II. světové války. V roce 2016 mu prezident republiky udělil nejvyšší vyznamenání, Řád Bílého lva.

Převzato z www.army.cz