Jdi na obsah Jdi na menu
 


Splněný sen, aneb let k oblakům

1. 7. 2015

SPLNĚNÝ SEN, aneb let k oblakům.

img_0876a.jpg     V závěru knížky „Létal jsem patnáctku“ jsem napsal, že bych rád ještě jednou sedl do kabiny patnáctky, rozjel po dráze a stoupal do slunečného dne s tím, že tohle přání se mi už nikdy nesplní. V podstatě ani nebylo možno takové přání splnit – nebyla totiž už ani patnáctka, protože nevděčné československé letectvo, které na ní vlastně vyrostlo, ji nechalo umřít. Patnáctky byly odepsány a sešrotovány opravdu důkladně, nezůstal ani jeden letuschopný kus. Stále je ovšem možno místy vidět torza trupů, v muzeích dokonce celou mašinu. Při bližším pohledu však zjistíte, že jsou to skutečně jenom výstavní kusy bez života, vzbuzující pouze naše nostalgické vzpomínky. Myšlenku vrátit alespoň jednu patnáctku do života mělo, pokud vím, několik skupin nadšenců. Na příklad v Líních jsem viděl rozebranou patnáctkovou spárku v roce 2008, když jsem dostal možnost zalétat si s tamějším „Albíkem“, a slyšel jsem optimistickou předpověď, že se snad podaří dát ji opět dohromady. Muselo však uplynout více jak 30 let od přistání poslední patnáctky, než se našla skupina cílevědomých obětavců,, disponujících nejen dostatečnými prostředky, ale především nadšením, důsledností, obětavostí a pracovitostí, která se rozhodla splnit si svoje sny, když jako kluci seděli ve školce ve vyřazené a „vybrakované“ patnáctce a viděli se, jak s ní brázdí nebe. Tato parta, nazývající se Czech Flying Legends objevila ve světě, kde už existují snad pouze nejvýše necelé dvě desítky letuschopných patnáctek, jednu, kterou by snad mohli získat. Spárka měla zajímavý osud. Vyrobena ve Vodochodech v roce 1955, prodána a přelétnuta do Polska, kde sloužila na základně Biala Polaska až do roku 1990. Na rozdíl od běžného standardu byla opatřena motorem VK-1 (užívaným v MiG-15bis, normálně měly spárky motor RD45f). V její kabině se vystřídal i polský kosmonaut Miroslaw Hermaszewski. Potom byla vyřazena, demilitarizována a v roce 1994 ji koupil Tom Smith, který ji odvezl do Kalifornie a vystavoval ve War Birds Museum of Paso Robles a občas s ní létal. V roce 2013 odjela skupina CFL do Kalifornie seznámit se s majitelem a zjistit možnosti koupě. Teprve když se majitel přesvědčil o vážnosti jejich úmyslu, uvolil se eroplán prodat s tím, že bude opět létat.

    10628467_357592877737515_6416788974385998967_n.jpg Z vyprávění znám pouze zlomek překážek, které musela skupina CFL překonat, než se jim povedlo mašinu po roce a týdnu do ČR vůbec přivézt. Vlastníma rukama, za pomoci polských techniků, kteří ještě mají oprávnění k provozu a obsluze patnáctek a polského pilota, který létal polskou patnáctku, celý stroj prohlédli, zrestaurovali, dovybavili přístroji, potřebnými pro provoz u nás a opatřili znakem a markingem kdysi existujícího eroplánu.

     Naše cesty se potkaly brzo poté, co jsem se dozvěděl, že existuje skupina lidí, kteří mají úmysl a vážné předpoklady ke znovuzprovoznění mého milovaného eroplánu. Přes předsedu naší odbočky Svazu letců Oldřicha Pelčáka se mi povedlo kontaktovat tuto skupinu a dostat souhlas k návštěvě a prohlídce letounu, stále ještě rozebraného v „úlu“ na hradeckém letišti. Již pouze setkání s patnáctkou v tomto stavu, kdy bylo možno ohmatat a znovupoznávat kdysi tak důvěrně známé jeho části, bylo pro mne dojemným zážitkem. Poznali jsme se při tom se skupinou CFL blíže a vytvořil se mezi námi kamarádský vztah, spojený společnou láskou. S napětím a úctou sledoval jsem jejich práci, které věnovali spoustu peněz a svého času. Měl jsem to potěšení setkat se s už „hotovou“ patnáctkou na hradeckém CIAF v roce 2013 a posedět chvíli v obou jejích kabinách. Spárka byla jednou z největších atrakcí CIAFu, ale neměla letové povolení a tak s ní mohli předvést pouze pojíždění. Po četných peripetiích a problémech s byrokracií se znovuzrozená patnáctka konečně dostala 8.12.14 do vzduchu. Směl jsem při tom asistovat.

     Začátkem letošního roku jsem se dozvěděl, že společnost SODEXO má vytvořen program „Plníme přání seniorům“, kam mají senioři možnost zaslat svá přání. Vybraná přání jsou zveřejněna a každý má možnost přispět na jejich splnění, při čemž Společnost přispěje vždy dvojnásobnou částkou. Bez velké naděje na splnění svého troufalého přání jsem napsal, že bych chtěl ještě jednou letět s patnáctkou. K mému velkému překvapení a radosti jsem se dozvěděl, že moje přání bylo vybráno a díky pochopení skupiny CFL bude splněno. A tak se setkaly a splnily dva sny. Sen skupiny Czech Flying Legends dostat opět na české nebe patnáctku a můj sen s ní ještě jednou letět.

     Letos 30. května stála nablýskaná spárka před svým domovským „úlem“ a čekalo mne milé a přátelské setkání s těmi, kteří ji oživili. Pilot Roman Svoboda (jehož otec létal patnáctku u bojového pluku) mne seznámil s podmínkami a plánem letu, byla mi zapůjčena letecká kombineza a přilba a po společné předletové prohlídce letounu jsem mohl opět po 44 létech usednout do tak známé zadní kabiny. (Škoda, že v ní byla tak nízko sedačka. Mám v ní nasezeno přes 450 hodin a byl jsem zvyklý na omezený výhled dopředu, ale teď jsem neviděl dopředu vůbec) Přesto to byl pocit, který bych přirovnal k pocitu člověka, která bydlel v krásném domě a prožil tam významný kus života. Teď má možnost se do domu na chvíli vrátit. Už v něm nebydlí, ale z každého kouta se vracejí vzpomínky na krásné chvíle, které tam prožil. Byl to pro mne dojemný návrat domů. Spuštění motoru, známé úkony motorové zkoušky, zavřít kabinu, zahermetovat – a jedeme. Otáčky, povolené brzdy a už se patnáctka rozjíždí. Známý pocit zatlačení do sedačky a už jsme ve vzduchu. Opět jsem slyšel tak důvěrně známé šumění motoru, zaklapnutí podvozku, hleděl přes šípové křídlo na známé hradecké okolí a vybavoval si znovu doby, kdy jsem seděl na tomto sedadle a měl před sebou Alvareze, Trisna, Teteleptu, Nursalima, Hassana a ostatní, které jsem zasvěcoval do krás a možností letu s tímhle nádherným érem a předával jim lásku a důvěru k němu. Pár zatáček a obratů uplynulo jako jeden okamžik a už Roman vysunuje podvozek, klapky, přiblížení, podrovnání a opět hladké setkání s povrchem hradeckého letiště. Je konec snu, ale oživlé vzpomínky budou dlouho zapsány v mém srdci. Vystupuji, a s trochu zaslzenýma očima děkuji Romanovi, sponzorům ze společnosti Sodexo, i všem ostatním členům skupiny, která mi tenhle krásný zážitek umožnila. Navíc ještě další překvapení : dostávám jejich klubové tričko a další dárky (později i fotky a video se záznamem letu). Přinesl jsem svůj poslední Zápisník letů a tak alespoň symbolicky zapisuji, že můj počet hodin, nalétaných na patnáctce stoupl o 20 minut, což Roman jako šéf letu svým podpisem potvrzuje. Ještě několik dalších fotek, díků a přání úspěchu a loučím se s novými přáteli a kamarády, kteří mne vzali mezi sebe. Jsem z toho všeho ještě „trochu vedle“, takže po odjezdu z letiště se tam musím vrátit, protože jsem zapomněl předat svůj malý dárek skupině. Děkuji ještě jednou všem, kteří mně tenhle krásný zážitek umožnili !

     p2210024-k500.jpgNa závěr bych chtěl vyzvednout a ocenit čin Czech Flying Legends, kteří udělali to, co zapomnělo udělat československé letectvo. Proto jim také Svaz letců ČR udělil „Medaili za zásluhy“, předanou jim 13.6.15 prvním místopředsedou Svazu Oldřichem Pelčákem. „Naše“ spárka je v současnosti jedinou letuschopnou patnáctkou v Evropě a jednou z přibližně deseti či dvanácti ve světě. Ať ještě dlouho létá a dělá radost pamětníkům, i těm, pro které to není životní vzpomínka, ale pouze muzejní kus. Patnáctce a Czech Flying Legends LETU ZDAR!!

Míťa Milota, pilot patnáctky