Jdi na obsah Jdi na menu
 


S patnáctkou na velkou výšku

20. 7. 2015

milota1.pngMožná, že dnes už je to všední záležitost, ale v padesátých létech, kdy letoun MiG-15 (zejména ve variantě „bis“) patřil ke světové špičce stíhacích letounů, byly lety na velkou výšku s tímto letounem vzrušující a zajímavou záležitostí. Dostup letounu 15 500 m vzbuzoval tehdy úctu a ten, komu bylo umožněno takový let na dostup vykonat, na něj vzpomíná jako na jeden z nejhezčích zážitků, které měly až poněkud filosofický podtext. Již sama příprava k letu byla svým způsobem poněkud výjimečná. Člověk samozřejmě především nesměl mít rýmu, nebo nějaké jiné nepříjemnosti s dutinami hlavy. Bylo třeba si zopakovat doporučené rychlosti pro nejvýhodnější stoupání (dle tenké ručičky rychloměru), které se s přibývající výškou měnily. Mimořádnou pozornost bylo třeba věnovat naplnění kyslíkových nádrží a funkci kyslíkového dýchače. Doporučovalo se dýchat ještě před letem chvíli čistý kyslík, směšovač se vzduchem přepnout do polohy „čistý – bez směšování“. Samotný let na velkou výšku je svým způsobem výjimečný (neprováděl se tak často, ale většina z nás musela alespoň jeden let na dostup absolvovat) a zanechává velmi silné pocity. Stoupáte a vzdalující se země se pomalu mění v jakousi statickou zdrobnělinu toho, co jste zvyklí vidět při letech v menší výšce. Mraky zůstávají pod vámi, vzduch je čistší,. Začínají být vidět pásma pohraničních hor, za příznivých podmínek se někdy blýskne snad i moře, zatím co známá krajina se mění v jakousi různobarevnou placku. Zatím co slunce svítí jasněji a ostřeji, dosud světle modrá obloha mění svou barvu a tmavne, při pohledu vzhůru múžete vidět i hvězdy. Ztrácíte pojem rychlosti, zdá se vám, že jste nehybně zavěšeni v prostoru, který patří pouze vám. Za vámi tiše šumí motor a výhled z vpředu umístěné kabiny dává pocit letu na vlastních křídlech. Ztratila se případná turbulence a v tom klidu a tichu zapomínáte na všechny problémy a starosti, ten ohromný prostor je tady pouze pro vás a osvobozuje vás od všeho pozemského. Možná i vlivem mírného opojení kyslíkem si člověk říká, že – pokud má bible pravdu – tak nějak se musel cítit bůh, když se ještě jako duch vznášel nad vodami. Tady si člověk uvědomuje svoji nicotnost a získá snad i pokoru ke světu, který nás obklopuje. Během mého soužití s patnáctkou jsem měl příležitost vykonat asi pět letů na dostup a poměrně dost letů na výšku 12 000 m. Miloval jsem tyto lety, zejména když byla obloha zatažena a stoupalo se nad mraky. To bílé moře pod váni, stále se rozšiřující a sahající od obzoru k obzoru, zatím co nad vámi září sluníčko. Nejsilnějším zážitkem je však takový let za soumraku, kdy pro běžné smrtelníky sluce zapadá, ale pro vás s přibývající výškou znovu vychází – pouze pro vás ! Země pomalu šedne, krajina se ztrácí ve večerním oparu, ze kterého ještě tu a tam vystupují světlejší skvrny rybníků a mizející obrysy kopců, až nakonec zůstane pouze jednotvárná šeď. Zdá se vám, že zůstáváte volně a nehybně zavěšeni v jakési bublině. Nakonec slunce zapadne i pro vás a ztrácíte se v prostoru, kdy na jedné straně začínají vystupovat hvězdy a na druhé se pomalu rozžíhají světla měst. Takový pohled a takový pocit svobody je dopřán pouze málokomu a važme si toho, že byl dopřán nám. Paliva ubývá a člověku se skoro nechce nořit zpátky do té tmy, kdy s ubývající výškou na vás opět čekají lidské vášně a starosti pozemského života. Poslední tečku za tím krásným zážitkem tvoří bílý kužel vašeho přistávacího světlometu, běžící po okraji přistávací dráhy. Sen skončil. Zbývá už jenom ohlásit uvolnění drány, odevzdat padák a vrátit se povšedního dne. Přesto však myslím, že podobné lety a pocity člověka přece jenom trochu změní, nebo by změnit měly, i když dnes už se lety v těchto výškách stávají něčím skoro běžným. Buďme vděčni, že jsme byli mezi prvními, kterým byly tyto mimořádné zážitky dopřány !

autor.  Míťa Milota