Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak Vojta Vala létá v Bechyni

16. 12. 2015

BECHYŇSKÉ SRAZY A SLETY 2014,2015

 

Stalo se už tradicí, že v rozptylovém prostoru 1.letky, bývalého stíhacího leteckého pluku Bechyně, v Jižních Čechách, v jednom opevněném úkrytu letadel, říkejme mu Úl, se scházejí a slétají členové Leteckého klubu generála Janouška. Klub je součástí Leteckého spolku Praha z.s., dnes už bývalé odbočky Svazu letců ČR č. 26. Stává se to pravidelně v srpnu každého roku a je to sraz bývalých letců, jejich rodinných příslušníků, hostů a vůbec každého, kdo má nějakou vazbu k letectví jako povolání nebo sportu.

K našemdsc01587.jpgu Úlu patří jeho původní letečtí profesionálové, kteří tam jako piloti a technici sloužili a byl to jejich pracovní domov. Je to například velitel roje Miroslav Jirásek alias Džuňo a technik letadel Rudolf Koribský. K roztylovému prostoru první letky patřila také pomocná vzletová dráha, ze které se při ostrém poplachu startovalo na forsáž ve dvojicích s MiG-21, nebo cvičně létalo v běžném provozu. Přistávalo se vždy na hlavní VPD letiště Bechyně a letadla se pak buď odtahovala po zemi do svých úlů v rozptylovém prostoru nebo tam rolovala vlastní silou. Dnes se na tomto místě tedy schází pamětníci, společně s těmi, kteří tam byli jenom „navátí“ leteckou klubovou činností a k našemu potěšení slouží jeden z Úlů včetně starovací a přistávací dráhy.

Rozptylový prostor v roce 2015 nese už známky sešlosti, je  užíván společně letci a zemědělci, je odpojen od vody a elektřiny a tak naše srazy a slety nesou spíše rysy kempování a pobytu v živé přírodě. Náš Úl je pronajatý naším tajemníkem LKGJ (Letecký klub generála Janouška) a při sletu je letecký park reprezentován třemi letadly: Z-37 Čmelákem v modifikaci pilot a cestující, původním americkým Piper J3 Cubem a v roce 2015 nakoupeným UL Tulák, kterého majitelem je Ruda Koribský.

O živém provozu a nasazení stíhacích letadel MiG-21 v rozptylovém prostoru nám zajímavě vyprávěl tehdejší velitel roje Mirek „Džuňo“ Jirásek (dnes vystudovaný doktor filosofie). Ukázal nám i schátralou velitelskou budovu roje a hlavně popsal jak byly dvojice Migů secvičeny, aby při ostrém poplachu splnili velmi krátkou dobu aktivace a vzletu  do cca 6 minut, kdy musela být celá letka ve vzduchu připravená k odvetnému úderu. Z jeho slov plynula hrdost na to, co naši letci uměli a jaká to byla odstrašující síla pro protivníka tehdejší doby. Později, po revoluci, když se měli možnost letci obou bývalých nepřátelských stran sejít, slyšeli naši letci chválu a respekt bývalých protivníků. Prostě uměli....

img_4130.jpg  img_4136.jpg    Nazpět k naším srazům. Obvykle v pátek odpoledne přilétají Čmelák a Piper a s piloty Pavlem Rákosníkem a Vojtou Valou. Letadlo Tulák je hangárované permanentně v Úlu. Pozemní „sled“  postupně dojíždí v pátek v podvečer nebo brzy ráno v sobotu. Dveře Úlu jsou původní železobetonévé kolosy a otevírají se samy samospádem po kolejích. Zavírají se pomocí pevně instalovaného traktoru, na jehož lanové bubny jsou navíjena ocelová lana. Traktor Bafal bafá na plný plyn se zařazenou zpátečkou a kolosy se pomalu sunou k sobě a Úl se zavírá.

V pátek večer jde v Úlu jen o zahřívací kolo. Hlavní večer srazu je až v sobotu. V roce 2015 se konalo „slavnostní“ otevření chemického WC, hlavně pro naše dámy. Ruda Koribský zhotovil krásný dřevěný rám, který potáhnul bílým plátnem, vše zabudováno do jedné postranní místnůstky Úlu a do této milé „kadibudky“ byl vložen chemický záchod (původně používaný na lodi plovoucí po Vltavě). Slavnostní projev předsedy spolku, dámy radostně vyzkoušely aspoň na sucho nové zařízení a Janko Skladanyi alias Bača, se dobrovolně hlásil do služby jako hlídka a provozovatel....

V sobotu přes den se obvykle konají buď vyvážecí nebo vyhlídkové lety se vším co létá. Jarda Klacek, coby instruktor, zaškoloval při srazu v roce 2015 Rudu Koribského v jeho Tuláku. Je to milé ultralehké letadlo připomínající vzhledově Pipera J3 Cub, je dvoumístné, s piloty sedícími vedle sebe. V Piperu J3 Cub létal Vojta Vala s žáky Jankem Skladanyi a Pavlem Rákosníkem, zmíněný Pavel později v sóle. Čmelák byl vyhlídkovým letadlem s pilotem Pavlem Rákosníkem a vždy dvěma cestujícími na palubě. Létalo se jak z naší pomocné dráhy, tak i z hlavní dráhy letiště Bechyně, která byla pro naše stroje přímo nekonečně dlouhá....

Provonění vzduchem a spokojení jako hrající si velcí kluci, jsme k večeru začali připravovat večerní gala. Mistři kuchaři (ženské měly vymezeny jen pomocné práce v kuchyni), připravovali gulášovou, kotlíkovou polévku, na grilu byly připraveny klobásy, párky, maso, byly prostřeny stoly ( hlouběji v Úlu je příjemný chládek), nahodil se agregát pro osvětlení a provoz vařiče k do-ohřívání polévky. V roce 2014 účinkoval na minipódiu celý country orchestr, letos v roce 2015 obstaral jak muziku (kytaru), tak i zpěv jen Míra Jirásek a zhostil se toho přímo na výtečnou s hvězdičkou.

Jídla a pití bylo co hrdlo ráčí, každý něco dodal a donesl na prostřený stůl, narazil se sud s pivem, víno teklo proudem a ostrých destilátů jak domácích tak odjinud, připravených na přípitky, bylo t.zv. hafo....

Začalo hangárové létání, vzpomínky na všechny možné i nemožné příběhy z leteckého života, příběhy z leteckých Jeseníků jsou neopakovatelné a „hudba“ začala hrát, Míra s kytarou byl úžasný, stačilo jen vykřiknout název písničky nebo naznačit melodii a on spustil a všichni se spontánně přidali. S přípitky stoupalo veselí a dobrá nálada.

Neočekávaně a v podstatě nepřipravěně, přišel zlatý hřeb večera. Janko alias Bača se převléknul do slovenského kroje a vybaven krásnou mačetou (šavle došly) předvedl několikrát otevírání lahví šampaňského, tak jak to dělali ruští carští oficíři kdysi v Paříži, useknutím hrdla. Rituál se vždy podařil, víno musí být vychlazené na správnou teplotu a pak ten nacvičený švih rukou s mačetou a už šampaňské tryská do připravených štíhlých sklenic.

Najednou se z ničeho nic objevil i Ruda Koribský, s bačovským klobůčem na hlavě a hlavně s fujarou a začalo improvizované vystoupení dvou slovenských bačů. Nálada v „sále“ byla báječná a každý chtěl mít fotku s těmito dvěma klauny....

Byli s námi i dva hosté ze Žatce, Jaromír Rychtařík a Jiří Mach, oba vysloužilí piloti nadzvukových Migů. Teď, když píši tyto řádky, jsou už oba našimi řádnými členy klubu.

Dobře naladěni a se správným poměrem alkoholu v krvi, se rozcházíme k nocování. Někdo ve stanu před Úlem, někdo na připravených postelích a matracích v Úlu, blízko je vojenský hotel s důchocovskými cenami. Snídaně ráno v 9.00 hodin. Jak dojednáno, tak uděláno. Klidná a dlouhá snídaně, další fotky na rozloučenou, ženské komando myje nádobí a uklízí po noční trachtaci. Postupně do oběda odjíždějí pozemní sledy, odlétají letadla a další ročník Bechyně je za námi.

Ročník 2014 a 2015 je doložen fotkami a předkládám je laskavému čtenáři k nahlédnutí v rubrice Fotoalbum- Jak Vojta Vala létá v Bechyni.

S pozdravem Letu zdar !                             Vojta Vala