Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie

 

V listopadu 1918 na letišti Cheb k záletu letounu „Brandenburg“ odstartoval pilot Václav Antoš s četařem Franclem. Možná v duchu radosti a s pocitem vznikajícího nového československého letectva, došlo v ostré zatáčce k přetažení letounu a jeho pádu.
Tragický skon pilota Václava Antoše a těžké zranění četaře Francla rozhodlo o tom, že na schůzce pilotů, kteří se akce „Cheb“ zúčastnili, byla dne 14.11.1918 projednána otázka další existence letců a jejich rodin v případě havárií, končících úrazem, nebo i smrtí. Výsledkem jednání bylo utvoření zájmového sdružení, nazvaného „Kroužek čs. pilotů“, který byl taktéž podpůrným spolkem.
Tento „Kroužek pilotů“ však již v roce příštím, a to počátkem roku 1919 uspořádal 1.valnou hromadu, na které došlo ke změně názvu na „Svaz čs. pilotů“. Do rámce historie Svazu čs. pilotů patří v roce 1922 i navázání spolupráce s Aeroklubem RČS. Tehdy již prosperující Svaz se stal členem Čs. aeroklubu.
V roce 1929 však byla už činnost čs. letectva a členů Svazu čs. pilotů na svém vrcholu a na valné hromadě dne 15. července 1929 došlo k podstatné změně názvu, který již úzce souvisí s názvem dnešním. Název „Svaz čs. pilotů „ byl změněn na „Svaz letců republiky Československé- SLRČS“.Od tohoto dne se mohli v této organizaci sdružovat nejen piloti, ale i ostatní letecký personál čs. státní příslušnosti. Tato organizace pak sdružovala letce vojenské v činné službě i v záloze, dále pak letce civilní- tovární, dopravní a sportovní. 
Přišla však německá okupace v březnu 1939. Znamenalo to konec čs. letectva, čs. státních Aerolinií a čs. letecké společnosti. Svaz letců ale existoval dále a sice až do konce roku 1940. Na základě příkazu nacistických úřadů byl Svaz spojen v roce 1941 se stále ještě existujícím Českým aeroklubem (bez tehdy už odtrhnutého „Slovenského štátu „), takže zanikl. Posléze však v témže roce zanikl i Český aeroklub.
Nyní nastává příležitost se zde zmínit o skvělém údobí odboje Svazu letců v okupované republice, neboť od začátku okupace až do svého zániku Svaz organizoval útěky čs. letců do zahraničí a to s velkým úspěchem. Zajišťoval odchod 20-30 lidí týdně . Je samozřejmé, že první cesta čs. letců  po ilegálním odchodu z tehdejšího Protektorátu Čechy a Morava vedla na západ do Francie, kde se zúčastnili letecké bitvy o Francii od 10. května do 22. června, kdy Francie kapitulovala. K 1.lednu 1940 mělo čs. letectvo ve Francii 584 mužů, ve Velké Britanii pak celkem 1287 důstojníků a příslušníků mužstva koncem roku 1940 a většině z nich dopomohl k ilegálnímu odchodu právě Svaz letců. Velká většina těchto letců se zúčastňovala leteckých bojů s nacistickouLuftwaffe. 546 čs. letců položilo své mladé životy za osvobození.
Během měsíce října 1945, po prvním společenském setkání letců po válce, které se konalo 19.září 1945 v sále pražské Lucerny, došlo k obnovení „Svazu letců RČS“ ve smyslu stanov z roku 1937.
 Přišel však „únor 1948“, tzv.“ únorové vítězství pracujícího lidu“, kdy pod vedením ministrů Komunistické strany Československa, vyškolených a instruovaných v Moskvě, vznikl ve Svazu letců tzv. „akční výbor“, a jeho prvním opatřením byl zákaz létání, aby piloti nemohli převážet za hranice úspěšné podnikatele, továrníky a jiné další nepřátele lidově- demokratického a socialistického zřízení. Toto trvalo až do června 1948, kdy byl uvolněn tento zákaz létání u aeroklubů, ale to pouze v těch, u nichž nebylo nebezpečí, že by leteckého provozu mohlo být využito k různým akcím a činům protistátní povahy. A tak se stalo, že mnoha pilotům a členům Svazu letců byl v té době vstup na letiště zakázán a vlády se tehdy ujali noví, prokádrovaní činitelé, pozdější „Stalinovi a Gottwaldovi sokoli“. Svaz letců však rozpuštěn nebyl.
Na základě zásahu komunistického totalitního režimu byla dne 21.7.1951 zveřejněna informace v Úředním listě, že „Spolek Svaz letců RČS“ se sloučil se spolkem „Aeroklub RČS“, čímž zanikl. Je nutno připomenout, že v tomto údobí mezi lety 1948 – 1953 bylo u nás pro údajné, kolikrát vymyšlené politické delikty odsouzeno přes 100 000 lidí, mezi nimi bylo mnoho čs. letců a členů Svazu letců ČR .Odsouzeno k trestům odnětí svobody delším 10 let bylo 40 000 osob, k trestu smrti 232 osob, z nichž bylo popraveno 178 osob komunistickou justicí. Uvěznění členové Svazu letců, vězněni v neuvěřitelně krutých podmínkách tehdejších „lágrů“, se vraceli s těžce podlomeným zdravím a se zlomenou psychikou, neboť byli vězněni v některých případech spolu s bývalými fašistickými esesáky, gestapáky a konfidenty.
V roce 1968 svitla naděje na lepší časy a proto byl připraven sjezd , který se měl uskutečnit 14. a 15.září 1968 k obnovení Svazu letců. Toto však znemožnila násilná okupace naší vlasti spřátelenými vojsky pěti zemí Varšavské smlouvy v čele se SSSR.
Čs. letci pak museli čekat dlouhých 22 roků na svoji novou příležitost, aby ve své svobodné vlasti mohli rozvíjet leteckou a společenskou činnost dle svých představ a na základě svých, čs. tradicí.
A tak přišel 31.březen 1990, kdy v pražském Paláci kultury byl uspořádán obnovovací sjezd „Svazu letců ČSFR“. Tento název přetrval až do roku 1993, kdy dnem 1. ledna 1993 došlo k rozdělení Československé republiky. Svaz letců ČSFR byl rozdělen na „Svaz letců ČR“ a na „Zväz letcov SR“. K tomuto rozdělení došlo o něco později, a to dne 1. dubna 1993.

 

Tento příspěvek byl částečně převzat z webových stránek odbočky SL Přerov, autor J.Schon.