Jdi na obsah Jdi na menu
 


Po 69 létech....

12. 8. 2014

Můj přítel Bohuslav—Bob Velvarský Tobrucká krysa a potom v RAF stihač, příslušník 313 Sqdn popisuje návrat do vlasti po 6ti letech bojů takto:Sedmý srpen 1945 – tohoto dne patřil Manston, jedno z největších letišť RAF, jen československým letcům. V osm hodin ráno začalo z manstonské plochy startovat 54 Spitfirů s přídavnými nádržemi a již s československými výsostnými znaky. První šestici vedl velitel wingu W/Cdr Jaroslav Hlaďo, DFC. Po dvanácti strojích od každé perutě—S/Ldr Jiří Hartman, DFC-310Sqdn—S/Ldr Hugo Hrbáček DFC—312 Sqdn –S/Ldr Otmar Kučera, DFC---313 Sqdn. V čele posledních dvanácti strojů ode všech tří perutí S/Ldr Karel Kasal. Přelet kanálu La Manche a poslední ohlédnutí ku břehům Albionu. Po dvou hodinách a dvaceti minutách letu přistávají na Americkém polním letišti R-16 v Hildesheimu , jihovýchodně od Hannoveru.Hned po dosednutí se obloha zatáhla a mraky sahaly až na zem a vytrvale pršelo. Teprve šestého dne se počasí umoudřilo a letouny mohly startovat. 13.srpna 1945 ve 14,20 vzlétl svaz 54 Spitfirů a začala poslední fáze návratu. Ve výši 1.000m se pomalu a majestátně ve vyřízené formaci přibližoval k československým hranicím. W/Cdr Hlaďo při přeletu hranic oznámil:“Pozor, blížíme se k Chebu“ a v tom byly naše kyslíkové masky s mikrofonem plné slz-přiznal Bob. Z volné formace se semkli do těsné. Za dvě a půl hodiny letu byli na okraji Prahy.Přeletěli nad Václavským náměstím, na Hradčany a s nevojenským brekotem přistávali. Naposledy-podvozek ven, klapky ven a s očima plných slz přistávali jeden po druhém na betonovou dráhu Ruzyňského letiště. Po tříměsíčním zpoždění nás skoro nikdo nečekal, ale i tak nás přece někdo spěchal Do Ruzyně uvítat. Dojetí vrcholilo při československé státní hymně. A jak tam všichni svorně stáli, museli si přiznat, že každý bez rozdílu tu prožívá něco, co si v životě ani nepředstavoval. Letci šli do války jako první a vrátili se jako poslední. Já jsem jejich defilé nad Prahou viděl a spěchal do Ruzyně je vítat. Na to se nedá zapomenout.

Po šedesátidevíti letech dnes 13.srpna 2014 vzpomíná Karel Bažant