Jdi na obsah Jdi na menu
 


Letový den LKGJ na letišti Benešov

28. 9. 2013

 LKGJ je Letecký klub generála Janouška. Klub je součástí Svazu letců ČR a sdružuje současné i bývalé letce, kteří stále ještě touží „být čas od času provonění luftem“ a další přátele letectví a létání. V letovém parku jsou k dnešnímu dni dva letouny a to známý Čmelák Z-37, v modifikaci pilot plus dva až tři cestující a legendární americký Piper J3 Cub. Oba stroje jsou imatrikulovány pod americkou registrací (N-479XB a N28149).

Původní datum letového dne bylo stanoveno na 19.8.2013, ale bohužel počasí odmítlo s námi spolupracovat. Majitel a pilot Čmeláka Pavel Rákosník sice udělal dva zálety počasí, ale závěr byl jasný: je to pod limity a i vrabčáci chodí dnes pěšky…..byly také zrušeny vývozy v Blaníku L-23, létání Pipera J3 Cub, prostě se nezadařilo. O to útulněji bylo v místní letištní hospůdce a odpoledne v koutě hangáru u teplé kávy.

pilot-vojta-vala.jpg

Pro obnovení způsobilosti v létání s Z-37 Čmelák se dva kandidáti Jarda Blecha a Vojta Vala pustili do důkladné pozemní přípravy. Jarda má na Čmeláku nalétáno přes 5000 hodin a Vojta létal Čmeláka v USA, jako jediného letově způsobilého stroje na americkém kontinentu.

Jarda je pedanticky pečlivý na letovou dokumentaci, všechno je bod po bodu sepsáno, důležité úkony, letová data, letové postupy při různých režimech letu, nouzové postupy, jen to vtlouci, jak se říká „mezi uši“ a hlavně systematicky v letadle použít. Nejlepší je všechno trénovat na zemi přímo v kabině a to jsme také  udělali. Všechno pojmenovat, položit na to ruku a opakovat to, aby se to uložilo do mozku. Nahoře není čas na dlouhé přemýšlení, letadlo se nemůže zastavit a počkat, až si pan pilot vzpomene….

Simulovali jsme okruhy a nahlas říkali, jak to budeme létat. Na konci „neletového“ dne jsme měli dobrý pocit, že jsme nic nezanedbali.

Náhradní letový den byl stanoven na 27.8.2013 a od rána nebylo počasí vůbec o nic moc lepší jako posledně. Po obědě však někdo mávnul kouzelným proutkem, déšť ustal, oblačnost sice zůstala na 8/8, ale spodní základna mraků byla 800 až 1000 metrů a dohlednost….prostě nekonečná, dalo by se to odhadnout na 40 až 50 kilometrů, vyčištěného vzduchu, dole svěží zelená pole, lesy a louky, radost pohledět. Na zemi bylo spíše chladněji (teplo vypadá jinak). Vlítli jsme na plochu, odstrojili letadlo, předletová příprava byla ukončena a Pavel nahodil, udělal motorovku a už pojížděl na start. Aktivní dráha byla 27, pravý okruh, v korespondenci používáme volací znak TOTAL, to má Čmelák jako reklamu namalováno na trupu a křídlech a tak ho všichni na letišti znají.

V tom čistém vzduchu zní burácivý motor Čmeláka úplně jinak a pro nás, kteří máme rádi hluk leteckých motorů je to rajská hudba. Duní to, je to hluboký bas a je z toho cítit síla motoru. Pouze s pilotem, bez nákladu a pasažérů, jakoby startovala stíhačka. Pavel to podrží nad dráhou, získá rychlost a bravurně stoupá k oblakům. Oblétává prostor kolem letiště, průlet nad dráhou a po okruhu nasazuje na přistání. Je to profesionál pilot a tak si Čmelák  sedne ukázkově na tři body a roluje k našemu hloučku na stojánce.

Kdo bude další ? Jarda a Vojta si dávají vzájemně přednost, ale Jarda, bývalý letecký kapitán velí a tak jde Vojta jako první. Jak to dopadne: přestávka nejméně pět let v tomto stroji, už to není jen cockpit drill, ale je to v sóle naostro, není kam ustupovat. Úkolem je start do prostoru, vyzkoušení různých režimů letu, pádové rychlosti při malých i velkých klapkách, zařazení do okruhu a tři následné okruhy při 15, 55 stupních přistávacích klapek a nakonec přistání bez klapek.

Po vzletu se člověk diví sám sobě. Co všechno nelze úplně zapomenout. Prý jezdit na kole a že by i pilotování letadla….? No dobře, držte si kloboučky, letíme. Po prostoru nasazení na okruh, po větru na okruhu ohlášení na věž a první dosednutí na dlouhou travnatou runway. Pro uklidnění rolování na pojížděčku, znovu na start a další okruh.  Jarda mě mezi okruhy dává znamení typickými leteckými gesty: obě dlaně natažené na větší úhel náběhu, přisednutí zadkem jako by říkal: „Při přistání to víc natáhni a sedej na tři…“  Provedu !

Jarda přechází na náhradní hand held radiostanici, slyšíme se a začínáme korespondenci v angličtině. „ Benešov Info, this is Total, downwind to runway two, seven“.

„Total, continue, keep safe altitude after base leg“.

Úkol splněn, radost všeobecná.

pilot-jarda-blecha.jpg

Do letadla nastupuje Jarda. Nechce nám říci jakou má přestávku v tomto letadle. Na křídle ještě žertuje: „ Letuška se mě ptá, zda vím, jako kapitán letadla, co znamenají moje čtyři prýmky na náramenících? Přece: neslyším, nevidím, jsem blbej a impotentní…“. Ta drzost.

Jarda létá s Čmelákem přímo vzorně, je ve svém živlu. Po přistání září jako vánoční stromeček a konečně přiznává, že v tom neseděl 30 let. Smekáme klobouk a hluboce se klaníme. Je to Pan Pilot a má to dané od Boha. V zápisníku letů ukazuje na konečnou číslici přes 12 tisíc nalétaných hodin.

Létání s Piperem se nekonalo. Je momentálně bez motoru (únik oleje z těsnění kolem klikovky hned za vrtulí) a motor je v době psaní této zprávy někde na lodi v Atlantiku a putuje do Spojených Států ke generální opravě. Příští rok už bude Piper zase plně k dispozici a dokonce s motorem po generálce.

Pavel svezl ještě dva pasažéry ten den, našeho nového člena Miloše Hrudu a náhodně se nacházejícího na letišti pilota z Norska . Pak ještě Jarda jeden „skok“, aby si to užil a balíme.

Poletový rozbor v buňce vedle hangáru je už jen formalita při kávě a v dobré pohodě.

Kolik startů, tolik přistání a o to hlavně při létání jde.

 

Zaznamenal: Vojta Vala.